Kratší pracovní doba pohledem zákoníku práce
Kratší pracovní doba umožňuje zaměstnávat i osoby, které nemohou pracovat na plný úvazek, a bývá žádaná jako flexibilní forma zaměstnávání. V článku uveřejněném v časopise Mzdová účetní se zabýváme všemi aspekty tzv. zkrácených úvazků.
28. únor 2023Zobrazit
Přehled rozhodovací praxe
Lednové dvojčíslo Praktické personalistiky přináší pravidelný Přehled rozhodovací praxe. Jako tradičně zde JUDr. Radim Marada a Mgr. Karolina Konečná z naší kanceláře shrnují aktuální rozhodovací praxi českých nejvyšších soudů, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie.
31. leden 2023Zobrazit
Z aktuální judikatury
Na závěr roku jsme v časopise Mzdová účetní komentovali dva judikáty Nejvyššího soudu ČR.
31. prosinec 2022Zobrazit
31. prosinec 2022
Závěr roku 2022 patřil tradiční rubrice Z aktuální judikatury, kde komentujeme dva rozsudky Nejvyššího soudu ČR.
První případ se týkal nabídkové povinnosti zaměstnavatele, které jsme věnovali předchozí článek v Praktické personalistice. Tímto komentářem článek vhodně doplňujeme a umožňujeme čtenářům udělat si obrázek, k jakým problémům může docházet a jaké spory týkající se nabídkové povinnosti soudy řeší. Nejčastěji zaměstnanec napadne výpověď, pokud mu zaměstnavatel náhradní práci nenabídne nebo ji nemá. V tomto konkrétním sporu řešil Nejvyšší soud dvě pro praxi důležité otázky. První byla, zda vhodnou prací může být i vedoucí pracovní místo obsazené jmenováním. Druhá otázka se týkala kritéria vhodnosti, které se posuzuje ke dni, kdy je zaměstnanci doručena výpověď. Spory se obvykle točí okolo otázky, jaká vhodná místa byla volná ke dni výpovědi. Výjimkou však mohou být případy, kdy zaměstnavatel vhodná místa sice měl v době vyhotovení výpovědi, ale účelově čekal s nabídnutím pracovní pozice až do okamžiku, kdy všechna tato místa již obsadil. Podívejte se do komentáře, jak Nejvyšší soud k těmto otázkám přistupuje.
Druhý komentovaný rozsudek je z hlediska autorů velmi diskutabilní. Posuzovala se při něm existence překážky v práci na straně zaměstnavatele na základě chování zaměstnavatele při ukončování pracovního poměru. Zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr zaměstnankyni za neomluvené absence. Zaměstnankyně mu předala rozhodnutí o skončení dočasné pracovní neschopnosti, odešla z práce a od té doby již nepřišla, ani nereagovala na telefonáty. Zaměstnavatel se poté choval, jako by její pracovní poměr skončil (například ji odhlásil ze zdravotního a sociálního pojištění), ovšem okamžité zrušení pracovního poměru jí doručil až po 4 letech. Znamená takové chování, že zaměstnavatel odmítl zaměstnankyni přidělovat práci a šlo o překážku v práci na straně zaměstnavatele? Mají tyto skutečnosti vliv na posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru?
Informace:
Mgr. Michal Vrajík, advokát
Spálená 97/29
110 00 Praha 1
Česká republika
michal.vrajik@akvrajik.cz
+420 605 068 258
IČO: 024 84 005
ev. č. ČAK 15480
Copyright 2023 Mgr. Michal Vrajík - všechna práva vyhrazenaVyrobil: HEADBOX
Chcete se na něco zeptat, nebo si potřebujete jen sjednat schůzku? Napište mi pomocí tohoto kontaktního formuláře a já se Vám ozvu nejpozději do 48 hodin.