V zářijové Mzdové účetní se podíváme na komentáře ke třem judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním případě byl Nejvyšší soud postaven před otázku, za jakých okolností je výkon práce na pracovišti jiného subjektu možné považovat za dočasné přidělení či agenturní zaměstnávání. Jednalo se o spor o odškodnění pracovního úrazu polského horníka zaměstnaného u polské společnosti, ale pracujícího v dolech OKD, pro které polský zaměstnavatel zajišťoval horníky. Žalobci šlo zejména o to, jakého výdělku měl dosahovat. Bylo tedy třeba osvětlit, kdy se jedná o agenturní zaměstnávání nebo dočasné přidělení a kdy o tzv. outsourcing.

Druhé komentované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se týkalo sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec, který již dříve usiloval o rozvázání pracovního poměru (a zaměstnavatel se soudil o určení neplatnosti jeho výpovědi), přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru z toho důvodu, že mu zaměstnavatel nevyplatil provizní složku mzdy ani do 15 dnů od uplynutí doby splatnosti. Podívejte se, na kterou stranu se soud přiklonil a jak zohlednil svou dřívější judikaturu.

V posledním případě se řešil spor o náhradu platu a náhradu škody při neplatném rozvázání pracovního poměru. Jednalo se tentokrát o specifický případ, kdy neoprávněně propuštěný strážník obecní policie žádal o náhradu platu za dobu trvání soudního sporu, ovšem během trvání sporu mu vypršela platnost osvědčení o odborné způsobilosti strážníka. Zaměstnanec tak pozbyl zákonné předpoklady pro výkon práce a nebyl schopen vykonávat práci podle pracovní smlouvy. Přiřknul soud zaměstnanci nárok na náhradu platu či škody?

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Mzdová účetní
• Číslo: 9/2020
• Strany: 27-31
• Odkaz ke stažení: zde