Článek autorů JUDr. Radima Marady a Mgr. Adama Hosnedla se věnuje rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2025 (sp. zn. 21 Cdo 503/2024), který řeší otázku náležitostí oznámení o působení odborové organizace u zaměstnavatele podle § 286 odst. 4 zákoníku práce. Spor vznikl v souvislosti s výpovědí zaměstnankyni, která byla předsedkyní odborové organizace, z organizačních důvodů, přičemž klíčovou otázkou bylo, zda odborová organizace u zaměstnavatele skutečně oprávněně působila a zda měl zaměstnavatel povinnost žádat ji o souhlas s výpovědí.

Nejvyšší soud se neztotožnil s formalistickým přístupem odvolacího soudu, který zpochybnil platnost oznámení odborové organizace mimo jiné proto, že k němu nebyly přiloženy stanovy. Podle Nejvyššího soudu je podstatné, zda oznámení naplňuje smysl zákonné úpravy a poskytuje zaměstnavateli dostatečné informace o tom, že u něj odborová organizace působí. V daném případě bylo z oznámení i přiloženého výpisu ze spolkového rejstříku zřejmé, že organizace vznikla právě za účelem působení u konkrétního zaměstnavatele, a zaměstnavatel s ní navíc následně jednal jako s oprávněným zástupcem zaměstnanců.

Rozsudek tak potvrzuje, že samotné formální nedostatky oznámení (například nepřiložení stanov) nemusí automaticky znamenat, že odborová organizace u zaměstnavatele nepůsobí. Zaměstnavatelé by proto měli oznámení o působení odborové organizace posuzovat nejen formálně, ale i věcně, a v případě, že z jeho obsahu vyplývá splnění zákonných podmínek, jednat s odborovou organizací jako s legitimním partnerem. Článek zároveň upozorňuje na praktické dopady rozhodnutí a na související změny právní úpravy § 286 zákoníku práce.

Informace:

Název: Z aktuální judikatury

Časopis: Praktická personalistika

Číslo: 9-10/2025

Strany: 47-49

Odkaz ke stažení: zde