V dubnové Mzdové účetní také komentujeme tři rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, která se týkají finančních sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

V prvním komentovaném rozhodnutí se soud zabýval případem bezdůvodného obohacení při neprávem vyplacené odměně za práci. Na pracovišti došlo k situaci, kdy jiný zaměstnanec rozhodl o vyplacení odměny, aniž by byl oprávněn o vyplacení jménem zaměstnavatele rozhodnout. V důsledku toho se změnila i výše pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Jsou takto odvedené platby pojistného bezdůvodným obohacením a je zaměstnanec povinen je zaměstnavateli vydat? Kdy se jedná o škodu způsobenou zaměstnavateli? A po kterém zaměstnanci se může zaměstnavatel domáhat náhrady?

Druhý případ ukazuje postoj Nejvyššího soudu k právu na zákonné odstupné zaměstnance, u něhož dojde k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem za situace, kdy nesmí nadále konat svou práci z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Může se zaměstnavatel této povinnosti částečně zprostit? A náleží zaměstnanci odstupné, i když byl v dohodě zamlčen skutečný důvod rozvázání pracovního poměru a uveden jiný?

V posledním komentovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce rozlišování nárokových a nenárokových složek mzdy. Bylo třeba posoudit, kdy vzniká zaměstnavateli povinnost poskytnout bonus zaměstnanci a kdy se ho tudíž může zaměstnanec domáhat. Zaměstnankyně se v uvedeném sporu ohrazovala zejména proti tomu, že zaměstnavatel nesplnil povinnost informovat ji o odnětí bonusu ještě před započetím výkonu práce. Jaký je pro zaměstnance rozdíl mezi odnětím a nepřiznáním bonusu?

Na všechny otázky najdete odpovědi v našich komentářích.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Mzdová účetní
• Číslo: 4/2023
• Strany: 19-23
• Odkaz ke stažení: zde