V březnovém čísle Mzdové účetní se v rubrice Z aktuální judikatury podíváme na dva judikáty Nejvyššího soudu ČR.

V prvním komentovaném rozsudku řešil Nejvyšší soud spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr se zaměstnancem pro nevrácení služebního vozidla. Zaměstnavatel plánoval organizační změny, díky kterým by se zaměstnanec (obchodní ředitel) stal nadbytečným. Dohodli se tedy písemně, že zaměstnanec ve sjednaném termínu vrátí služební vozidlo, což dotyčný neučinil ve snaze vytvořit si lepší vyjednávací pozici a vozidlo vrátil až o 17 dnů později. Nejvyšší soud při této příležitosti přijal několik významných závěrů a zhodnotil, jestli nějakým způsobem ovlivňuje intenzitu porušení povinnosti zaměstnancem to, zda jde o povinnost sjednanou smluvně nebo povinnost vyplývající z právního předpisu, a zároveň jestli má na hodnocení situace vliv, zda bylo vozidlo během dané doby používáno či nikoliv.

Druhý komentovaný rozsudek se zabýval otázkou platnosti mzdového výměru, kterým byla mzda zaměstnanci určena nižší, než vyplývala z vnitřního mzdového předpisu zaměstnavatele. Zaměstnanec se domáhal doplatku mzdy, na což zaměstnavatel zareagoval dodatečnou úpravou vnitřního mzdového předpisu. Soud potvrdil, že mzdový výměr je v dotčené části neplatný, a bylo třeba posoudit otázku, zda se jedná o neplatnost absolutní či relativní a zda je nový mzdový předpis v tomto případě relevantní.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Mzdová účetní 
• Číslo: 3/2020
• Strany: 28-30
• Odkaz ke stažení: zde