Rubrika Z aktuální judikatury v prvním čísle Praktické personalistiky v roce 2019 přináší komentáře ke třem judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním komentovaném usnesení se soud zabýval komplikovanou otázkou týkající se odvolatelnosti vedoucích zaměstnanců, která byla dosud sporná. Podle zákoníku práce může být zaměstnanec odvolán z vedoucího místa ve dvou případech – pokud byl v souladu se zákoníkem práce na místo jmenován, nebo pokud s ním byla sjednána doložka o možnosti být odvolán a zároveň se pracovního místa vzdát. Právo sjednat tuto doložku není neomezené a zákoníkem práce jsou stanovena vedoucí místa, u nichž doložku sjednat lze. Je však možné tuto doložku uzavřít i se zaměstnancem, který v zákoníku práce uveden není? Názor Nejvyššího soudu si přečtete v komentáři.

V druhém komentovaném rozsudku se řešila neplatnost dohody o převedení na jinou práci. V konkrétním sporu šlo o to, zda byla platná dohoda o převedení zaměstnance na práci pomocného dělníka, pokud zaměstnanec již v době uzavření dohody nemohl tuto práci ze zdravotních důvodů konat.

V posledním judikátu soud posuzoval, kdy je vyhrožování zaměstnancem zaměstnavateli možné vnímat jako zvlášť hrubé porušení pracovní povinnosti, v jehož důsledku zaměstnavatel s dotyčným zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr. V uvedeném sporu se zaměstnanec dle závěru soudu dopustil zvlášť hrubého porušení povinnosti, když zaměstnavateli vyhrožoval, že mu znemožní poskytnutí dotace nezbytné pro chod společnosti.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 1-2/2019
• Strany: 43-47
• Odkaz ke stažení: zde