Ani v posledním čísle Praktické personalistiky v roce 2018 nechybí rubrika Z aktuální judikatury, ve které nás čekají komentáře ke dvěma judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním z nich se Nejvyšší soud zabýval sporem ohledně běhu lhůty pro podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Zaměstnankyně podala žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, ovšem tuto žalobu nepodala ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě dané zákoníkem práce s odůvodněním, že jí zdravotní komplikace znemožnily lhůtu dodržet. Obecné soudy žalobu zamítly, ale Nejvyšší soud dovodil, že je potřeba na daný případ použít ustanovení nového občanského zákoníku, na jehož základě bylo možné lhůtu přerušit a následně prodloužit.

Letošní rok ukončíme komentářem k rozsudku Nejvyššího soudu, který se týkal rozlišení, kdy má zaměstnanec právo na přestávku v práci na jídlo a oddech a kdy právo pouze na přiměřenou dobu na oddech a jídlo. V komentáři se dozvíte, jak je rozdíl mezi oběma pojmy definován a ve kterých případech podle názoru Nejvyššího soudu zaměstnanci přísluší přiměřená doba na jídlo a oddech.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 11-12/2018
• Strany: 42-45
• Odkaz ke stažení: zde