Květnová rubrika Z aktuální judikatury je věnovaná třem novým judikátům Nejvyššího soudu.

V prvním z nich je komentovaná situace, ke které může dojít při odchodu zaměstnankyně na mateřskou a rodičovskou dovolenou, a to je konkurenční výdělečná činnost po dobu rodičovské dovolené. Ze závěru Nejvyššího soudu plyne, že povinnost nekonkurovat zaměstnavateli není vázána jen na pracovní dobu, ale platí po celou dobu trvání pracovního poměru, tedy i během mateřské či rodičovské dovolené. Zároveň však je důležité, zda zaměstnanec věděl nebo vzhledem k okolnostem měl či mohl vědět, že zaměstnavateli svou činností konkuruje – v této souvislosti je zajímavé, jak spor ovlivní stav, kdy zaměstnavatel nemá předmět činnosti zapsaný v obchodním rejstříku, ale má pro tuto činnost příslušné oprávnění.

V druhém rozsudku se soud zabýval velice neobvyklým případem, kdy bylo nutné rozlišit mezi pracovním posudkem a hodnocením zaměstnance. Soud potvrdil, že pracovním posudkem je pouze takové hodnocení zaměstnance, které bylo vydané při skončení jeho pracovního poměru pro potřeby hodnoceného zaměstnance.

V komentáři třetího rozsudku polemizuji se závěry Nejvyššího soudu v otázce týkající se narovnání okamžitého zrušení pracovního poměru. Podle současné soudní praxe je vyloučeno, aby strany zrušily účinky okamžitého zrušení pracovního poměru bez probíhajícího soudního řízení. Je nutné, aby strany mohly dohodu o narovnání uzavřít až v rámci běžícího sporu?

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 5-6/2018
• Strany: 45-49
• Odkaz ke stažení: zde