V březnovém dvojčísle Praktické personalistiky nacházíme i rubriku Z aktuální judikatury. Komentuji zde dva judikáty Nejvyššího soudu, které se oba věnovaly poměrně obtížným problémům.

První z nich se zabývá problematikou upozornění na závažné porušení povinností. Nebývá vždy pro zaměstnavatele snadné posoudit, jak závažného porušení pracovních povinností se zaměstnanec dopustil a jaké z toho vyvodit důsledky. Zákoník práce rozlišuje porušení méně závažné, závažné a porušení zvlášť hrubým způsobem, nicméně již nedává vodítka, kterými by se měl zaměstnavatel při hodnocení intenzity porušení povinnosti řídit - ta dává právě až judikatura Nejvyššího soudu. Povinnost písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi je dána jen u méně závažného porušení povinnosti, ovšem dle Nejvyššího soudu je možné dát písemné upozornění i u závažnějšího porušení povinností. Dání výpovědi je pak právo, nikoliv povinnost zaměstnavatele.

V druhém komentovaném rozsudku byla ředitelka školy odvolána ze své funkce pro závažné porušení a neplnění právních povinností na vedoucím pracovním místě. Tyto důvody však byly vymezeny jen obecně a nebyla uvedena konkrétní pochybení. Právě poukazem na nedostatečné vymezení důvodů se ředitelka školy proti odvolání bránila. V komentáři se dozvíte, jak tuto situaci řeší právní úprava a v jakém případě musí být důvody pro skončení pracovního poměru dostatečně specifikovány v rozvazovacím právním jednání.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 3-4/2018
• Strany: 49-52
• Odkaz ke stažení: zde