Jeden ze základních rozdílů mezi platem a mzdou spočívá ve faktu, že při odměňování mzdou mají zaměstnavatelé podstatně větší volnost při stanovení její výše. Mzda se člení na základní složku, kterou zaměstnanec obdrží vždy, a na další složky mzdy, které mohou být nárokové nebo nenárokové. Těch zaměstnavatel využívá jako nástroje pro motivaci a stabilizaci zaměstnanců.

V úvodu článku si připomeneme základní pravidla pro tvorbu mezd – jakým způsobem a kdy musí být sjednána, jaká pravidla musí být dodržena a jaké minimální výše musí dosahovat. Při dodržení těchto nemnoha pravidel mají zaměstnavatelé dostatečný prostor pro smluvní volnost. Mezi další složky mzdy patří například osobní ohodnocení, provize z obratu, roční bonusy, bonusy při dosažení pracovních výročí nebo 13. a 14. mzda.

Všechny další složky mzdy mohou mít povahu nárokové nebo nenárokové složky mzdy. Ačkoliv toto rozdělení nenajdete v zákoníku práce, běžně se s ním pracuje a dovozuje je jednak praxe, jednak judikatura Nejvyššího soudu. Autor článku vysvětlí rozdíly na konkrétních příkladech z praxe a na příkladech z judikatury Nejvyššího soudu. Článek vás seznámí i s nejrůznějšími způsoby stanovení nárokových i nenárokových složek mzdy. Příslušná složka mzdy sice nemusí být popsána v žádném dokumentu a právo na ni může být založeno praxí u zaměstnavatele, tento postup však autor nedoporučuje.

V praxi narážíme na situace, kdy tato další složka mzdy není zaměstnanci vyplacena. Jaké následky přináší její nevyplacení? Následky se liší podle toho, zda nebyla vyplacena nároková složka mzdy (nárok, který je zaměstnavatel povinen uspokojit) nebo nenároková složka mzdy. V závěru článku zjistíte, jaké konkrétní následky nese nepřiznání, krácení či odnětí nenárokové složky mzdy.

Informace:

• Název: Nenárokové složky mzdy
• Časopis: Mzdová účetní
• Číslo: 10/2020
• Strany: 19-25
• Odkaz ke stažení: zde