Květnové dvojčíslo Praktické personalistiky uveřejňuje článek, ve kterém se zabývám počítáním času z hlediska pracovněprávních vztahů. Kategorie času je předmětem zájmu mnoha oborů a v pracovněprávních vztazích hraje klíčovou úlohu v nesčetných situacích. Z tohoto důvodu je nutné, aby platila jasná pravidla, jak čas počítat. V právních předpisech rozlišujeme pojmy „lhůta“ a „doba“.

Doba je časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, není třeba učinit žádné kroky (například výpovědní doba, jejímž uplynutím končí pracovní poměr).

Lhůta je časový úsek stanovený k uplatnění práva u druhé strany a jejím uplynutím se právo promlčí nebo zaniká (například lhůta pro rozvázání pracovního poměru pro porušení povinností ze strany zaměstnance).

Důležitou otázkou je, od kdy jednotlivé doby a lhůty počítat a jak dlouho trvají. Základní pravidla pro počítání času v pracovněprávních vztazích obsahuje občanský zákoník, který použijeme ve všech případech, kde nelze použít zákoník práce. V zákoníku práce pak najdeme zvláštní pravidlo upravující běh dob. Vyznat se ve všech pravidlech týkajících se počítání času v pracovněprávních vztazích vám pomůže uvedený článek, abyste mohli všechna svá práva uplatňovat řádně a včas.

Informace:

• Název: Lhůty a doby v pracovněprávních vztazích
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 5-6/2018
• Strany: 32-39
• Odkaz ke stažení: zde