V podzimním vydání Praktické personalistiky nabízíme komentář ke dvěma zajímavým judikátům.

První komentář se týká rozsudku Nejvyššího správního soudu ohledně výkonu nelegální práce. Inspektorát práce při kontrole odhalil, že obviněná společnost přidělovala práci cizinkám, aniž by s nimi měla uzavřenou pracovní smlouvu nebo dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr. Společnosti byla udělena vysoká pokuta, s čímž se ovšem nesmířila a odvolávala se na smlouvy o dílo, podle kterých měly cizinky vykonávat práci ne pro ni, ale pro jiné subjekty. Jak její stížnost dopadla? Byly naplněny znaky závislé práce? V komentáři se dočtete, čím se soud při rozhodování v podobných případech řídí i jak rozhodl v tomto sporu.

V dalším komentáři se věnujeme situaci, na kterou nahlíží rozdílně Ústavní soud a Nejvyšší soud. Jádrem sporu se stala snaha zaměstnankyně dosáhnout přeměny svého pracovního poměru na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou s odkazem na to, že doba určitá byla sjednána v rozporu se zákonem. Problém však nespočívá v tom, zda opravdu byla doba trvání pracovního poměru stanovena v rozporu se zákoníkem práce, ale ve způsobu, jakým má zaměstnanec postupovat, jestliže se chce domoci nápravy. V těchto případech je nutné, aby zaměstnanec písemně oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, a podal u soudu návrh na určení, zda byly splněny podmínky sjednání doby určité. Nebo návrh u soudu podávat nemusí? A má ho naopak podat zaměstnavatel, pokud chce této změně zabránit? Soudy se v uvedené otázce zatím neshodly. Přečtěte si náš názor na uvedenou situaci i doporučení pro zaměstnavatele, jak se k danému problému postavit.

Informace:

Název: Z aktuální judikatury

Časopis: Praktická personalistika

Číslo: 9-10/2023

Strany: 47-50

Odkaz ke stažení: zde