Judikaturní okénko v Praktické personalistice tentokrát zaměřujeme na dva rozsudky Nejvyššího soudu.

V prvním z nich se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je možné, aby o organizační změně u zaměstnavatele rozhodla osoba, která k tomu nebyla oprávněna (v daném případě HR manažerka) a aby následně tuto organizační změnu schválil k tomu oprávněný orgán. V našem komentáři se dovíte, zda je takový postup možný, zda má nějaké časové omezení a proč vlastně nemůže o organizační změně rozhodnout HR manažer.

Druhý rozsudek se týkal situace, v níž zaměstnavatel propouštěl zaměstnance pro nadbytečnost s tím, že těm, kteří byli ochotni podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru, umožnil dokončení rozpracovaných úkolů na základě licenční smlouvy (jednalo se o herce v divadle a dohrání nazkoušených her do konce sezóny). Představuje takový postup bezprávnou výhrůžku ze strany zaměstnavatele? A pokud ano, je její intenzita dostatečná na to, aby soudy prohlásily dohodu o rozvázání pracovního poměru za neplatnou? Odpovědi se dočtete v našem komentáři.

Informace:

Název: Z aktuální judikatury

Časopis: Praktická personalistika

Číslo: 3-4/2025

Strany: 46-49

Odkaz ke stažení: zde