V tradiční rubrice se věnujeme dvěma judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním sporu šlo o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Zaměstnanec (řidič) odmítl v inkriminovaný den ráno rozvézt zboží podle pokynů zaměstnavatele a odešel ze zaměstnání. Toto jednání zaměstnavatel považoval za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a přistoupil k jednostrannému rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Proti tomuto se zaměstnanec bránil tvrzením, že mu v práci zabránila zdravotní indispozice, kterou doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. V daném případě byla zajímavá posloupnost jednotlivých kroků, kdy zaměstnanec lékaře navštívil až v poledne, ovšem o jeho pracovní neschopnosti nebylo rozhodnuto zpětně. Jak soud postupoval, se dočtete v našem komentáři.

Druhé komentované rozhodnutí řešilo podmínky působení odborové organizace u zaměstnavatele. Nově vzniklá odborová organizace oznámila zaměstnavateli své působení s tím, že splňuje všechny zákonné podmínky. Pouze jeden z členů odborové organizace byl ale zaměstnancem daného zaměstnavatele a organizace žádným způsobem nedoložila splnění podmínky, že alespoň tři její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Má zaměstnavatel v takovém případě s organizací jednat a může jí sdělovat důležité informace? A jakým způsobem může odborová organizace prokázat, že splňuje zákonné podmínky? Podívejte se na náš komentář.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 3-4/2022
• Strany: 46-49
• Odkaz ke stažení: zde