V květnovém dvojčísle Praktické personalistiky nacházíme v pravidelné rubrice komentáře ke dvěma judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním komentovaném rozsudku se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce útoku na majetek zaměstnavatele. Zaměstnanec (stavbyvedoucí) zapůjčil bez vědomí zaměstnavatele část lešenářského materiálu na dobu 14 dnů, aniž by zajistil dostatečnou ochranu tohoto materiálu, na což zaměstnavatel zareagoval okamžitým zrušením pracovního poměru. Soudy nižších stupňů uznaly jako polehčující okolnost fakt, že materiál byl vrácen a nedošlo k žádné škodě a že třetí osobou byl klient zaměstnavatele. Podívejte se, jak k případu přistoupil Nejvyšší soud a zda navázal na dosavadní judikaturu, ve které jsou všechny případy úmyslného útoku na majetek zaměstnavatele posuzovány zvlášť přísně.

Útok na majetek zaměstnavatele stál i v jádru dalšího sporu. V tomto případě se soud vyjadřoval k okamžitému zrušení pracovního poměru se zaměstnankyní, která si ve dvou pracovních dnech vyřizovala během pracovní doby svoje soukromé záležitosti, použila k tomu služební vozidlo a dané hodiny si navíc vykazovala jako odpracované. Zaměstnavatel zde však nastolil i otázku, zda jsou soudy oprávněné překvalifikovat okamžité zrušení pracovního poměru na výpověď z pracovního poměru, pokud by dospěl k závěru, že zaměstnanec sice neporušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, ale závažně ano.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 5-6/2021
• Strany: 47-50
• Odkaz ke stažení: zde