Do záříjového dvojčísla Praktické personalistiky přispěl JUDr. Radim Marada z naší advokátní kanceláře zajímavým článkem na téma svobody projevu a kritiky zaměstnavatele.

Článek se věnuje hranicím svobody projevu zaměstnance v pracovněprávních vztazích, zejména v situacích, kdy zaměstnanec kritizuje svého zaměstnavatele. Ačkoli je svoboda projevu základním právem garantovaným Listinou základních práv a svobod, v pracovním právu se dostává do kolize s právem zaměstnavatele na ochranu dobré pověsti a s povinností zaměstnance nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Kritika zaměstnavatele proto není automaticky protiprávní, avšak musí zůstat v mezích věcnosti, přiměřenosti a loajality.

Autor podrobně rozebírá kritéria, k nimž soudy při posuzování přípustnosti kritiky přihlížejí, zejména povahu a obsah výroku, jeho formu, míru veřejnosti, kontext, motiv zaměstnance a existenci pravdivého skutkového základu. Významné je rovněž rozlišení mezi skutkovými tvrzeními a hodnotícími soudy, přičemž i hodnotící soud musí vycházet z pravdivých skutečností a nesmí mít dehonestující či hanlivý charakter. Článek zdůrazňuje, že povinnost loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli platí i mimo pracovní dobu.

Na konkrétních rozhodnutích Nejvyššího soudu autor ilustruje rozdíl mezi oprávněnou, byť i ostrou kritikou, která může být chráněna jako výkon svobody projevu, a nepřípustnými veřejnými útoky založenými na nepravdivých tvrzeních, jež mohou představovat zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a vést až k okamžitému zrušení pracovního poměru. Závěrem článek potvrzuje, že klíčové je vždy komplexní posouzení všech okolností konkrétního případu.

Informace:

• Název: Svoboda projevu a kritika zaměstnavatele
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 9-10/2025
• Strany: 23-30
• Odkaz ke stažení: zde