Novela zákoníku práce přináší od 1. 1. 2021 novinku v podobě právní úpravy sdíleného pracovního místa. Institut sdíleného pracovního místa má zajistit větší flexibilitu v pracovněprávních vztazích a vyjít vstříc požadavkům na lepší skloubení pracovního a osobního života. Podíváme se, zda novela naplňuje tento záměr a jak to bude vypadat v praxi.

V úvodu článku se seznámíme s podstatou sdíleného pracovního místa. Nutnou podmínkou je, že zaměstnanci mají sjednaný stejný druh práce a kratší pracovní dobu. Velkou výhodou pro zaměstnance je, že na konkrétním rozvržení pracovní doby se domlouvají zaměstnanci mezi sebou.

Zaměstnavatele bude zajímat, jakým způsobem uzavírat dohodu se zaměstnanci o sdíleném pracovním místě a co musí dohoda obsahovat. Autor článku zároveň doporučí, co by dohoda měla obsahovat nad rámec povinných náležitostí.

Velkou novinkou je rozvrhování pracovní doby, kdy ji nově nemusí rozvrhovat zaměstnavatel, ale rozvrhují si ji sami zaměstnanci. I oni však musí dodržovat některá pravidla daná jednak zákoníkem práce, jednak dohodou se zaměstnavatelem. Článek osvětlí i způsob, jakým lze v rámci zákona vyřešit zastupování zaměstnanců, když je jeden zaměstnanec dočasně nepřítomen. Právní úprava počítá také s velmi jednoduchým způsobem ukončení režimu sdíleného pracovního místa.

Z uvedených informací v článku vyplývá, že tato nová forma práce bude výhodná zejména pro zaměstnance. Bohužel však nepřináší žádná pozitiva pro zaměstnavatele. Nevýhody sdíleného pracovního místa pro zaměstnavatele si shrneme v závěrečné části článku.

Informace:

• Název: Sdílené pracovní místo
• Časopis: Mzdová účetní
• Číslo: 11/2020
• Strany: 32-36
• Odkaz ke stažení: zde