Pro práci na dobu určitou platí určité limity, ale v některých případech je možné učinit výjimku. V novém článku v Praktické personalistice se věnujeme právě těmto případům.

Běžně platí pravidlo „třikrát tři a dost“, tedy že pracovní poměr na dobu určitou může být sjednán maximálně na dobu tří let a maximálně dvakrát je možné ho prodloužit. Poté už musí být prodloužen na dobu neurčitou. Děje se tak zejména kvůli ochraně zaměstnanců, pro které pracovní poměr na dobu určitou znamená nejistotu.

Někdy je ale zaměstnavatel v situaci, kdy mu specifická povaha jeho činnosti nebo provozu neumožňuje tuto zásadu naplňovat. Autor se zabývá otázkami, kdy a jakým způsobem je možné učinit výjimku. A upozorňuje na fakt, že v praxi bývá běžná možnost uplatnit výjimku jen na některé pracovníky, zatímco ostatních se netýká.

V článku se dozvíte:

• kdy je možné výjimku uplatnit (a že není možné postupovat naprosto libovolným způsobem),
• jakou formou je možné výjimku uplatnit (dohodou či vnitřním předpisem),
• jak postupovat v závislosti na tom, jestli na pracovišti působí odborová organizace, nebo ne,
• jaké jsou obsahové náležitosti dohody nebo vnitřního předpisu
• a jaké následky s sebou nese nesplnění náležitostí dohody nebo vnitřního předpisu.

Doporučujeme zaměstnavatelům věnovat těmto situacím zvýšenou pozornost, protože následky špatně sjednané a neplatné dohody bývají dalekosáhlé.

Informace:

Název: Dohoda s odborovou organizací o pracovních poměrech na dobu určitou

Časopis: Praktická personalistika

Číslo: 3-4/2024

Strany: 43-49

Odkaz ke stažení: zde